Na místě 8. 10. 2021 instantní kaše
Kerkyra, nebo taky Korfu, hlavní město je pod vodou. Ale tady deset kilometrů jižně odtéká všechna voda do moře. Silnice dokonce na několik krátkých minut vyschla. Místní komunální služby se snaží uklízet ulici ve svahu proti mému oknu. Všechna čest, přijede bagřík, dva muži s lopatami, chvilku se o ně opírají. Bagřík projede sem a tam a pak přijde liják a všechno vypadá jako před zásahem. Bahno se valí ulicí a pruh moře u břehu už není tyrkysový ani modrý, je prostě žlutavě úplavicově hnědý.
Moje auto pořád statečně odolává poryvům větru a deště a dokonce startuje. Zítra vyjíždím, musím překonat strach z toho, že až mu zase hrábne a bude stávkovat, nebudu zrovna na kopci a žádný ochotný Řek, který by mě roztlačil nebude v dohledu. Doby, kdy se do toho davy hrnuly jsou nenávratně pryč. Mám to z vlastní zkušenosti, byla jsem v Řecku před cca. 25 lety a to se muži hrnuli. Tenkrát mi připadalo, že je jim jedno na koho pískají a pokřikují, jen když to má dlouhé vlasy a kraťasy. Leda snad, kdybych teď předstírala nebohou stařenku, ale nejspíš ani tak by nikdo ruku k dílu nepřiložil. To je prostě běh života.
Platan vedle Multiply se už celý větrem oloupal. Já vím, že se loupou samy, ale ne určitě za jednu noc. To dodávám pro komentující zahradníky. Co by se tak dalo z té kůry vyrobit. To mě znepokojuje…
Přemýšlela jsem, proč asi je vevnitř v mém pokoji ten kovový profilovaný obklad. A mám to! Třeba ta místnost byla nahrávací studio a je to odhlučnění. Když zjistili, že to dobře funguje umístili sem ložnici a do ní ledničku, co hučí a chvílemi kvílí. Není přes ní slyšet ani vytrvalé bubnování deště do plechové střechy. Takže když přestane pršet, poznám to jedině podle toho, že se venku prudce zvýší provoz a netrpěliví řečtí řidiči začnou na sebe zběsile troubit. Trochu mi to připomíná domov. V naší vsi se někteří sousedi zdraví zatroubením vždy, když jedou kolem. Nezáleží na tom, zda je denní, či noční hodina. Už si tu připadám jako doma.
Aqua et panis est vita canis-K psímu životu je třeba jen voda a chléb.
Ještě bych ráda pohovořila o stravě. Půl roku před odjezdem jsem začala vytvářet sbírku takových těch kaší, co do nich jen nalijete vodu a máte oběd. Nemohla jsem si pomoci, je to praktické a skladné, nebudu zbytečně utrácet. Ušetřené peníze prostě projezdím.
Ale lije a lije a místní meteorologové předpovídají bouře a posílají smskami výstrahy. A tak jím kaše a nejezdím. Dnes jsem si donesla z auta na pokoj konzervu, kterou jsem zakoupila při posledním nákupu. Honosně se jmenovala svíčková omáčka. Nadšeně jsem ji otevřela. Svíčková chutná naprosto jinak. Nikdy jsem nechodila do školní jídelny, neznám UHO, univerzální hnědou omáčku, nevím, jakou mají tyto omáčky chuť a snad proto jsem jí celou nadšeně pozřela. Není to totiž kaše!
Dovětek: Dnes jsem zahlédla dalšího živého obyvatele hotelu, nejsem tu sama!
Užitečné adresy na Korfu: www.korfu-servis.com
Přidat komentář
Přehled komentářů