0,00 Kč

Na cestě 1. 10. 2021, 21,00 hod. – panenka proti strachu

 Tak si tu sedím kousek před Srbskou hranicí, v naprosto plném autě a přemýšlím, kde vlastně složit hlavu. Jak přeskupit tu hromadu, která se mi válí bez ladu a skladu po celém vnitřním prostoru. Snažila jsem se ušetřit místo nákupem úsporných předmětů, jako například velmi malým kartáčkem na zuby. Je to takový silikonový návlek na prst, velikost cca. 6 cm, čistí se jím zuby psům. Nádherná minimalistická věc, když k tomu přidáte 2 kartáčky normální velikosti, zaručeně si zuby dobře vyčistíte. V takovém duchu probíhalo vesměs celé balení, takže v tomto okamžiku není kam ulehnout.

Nakládání probíhalo velice systematicky. Stohovatelné krabice navršené kolem improvizované postele zajišťovaly nezbytnou intimitu až do první zatáčky, kterou jsem projela v naší vsi. Od té doby, nejen že postrádám intimitu, ale i postel.

Jak si ve všedním životě vyrobit dobrodružství.

Rozhodla jsem se, že odjedu na cestu za dobrodružstvím s čistým automobilem. Normálně auta příliš nemyji. Auto je spotřební materiál a má se tudíž spotřebovávat. Den před odjezdem jsem se tedy vypravila na nákup potravy a na myčku. Do prázdné kapsy jsem si připravila plastový čudlík do nákupního košíku. Na pumpě jsem zakoupila žetony do přístroje na mytí a vsunula je rovněž do kapsy. Vhodím žeton do otvoru a nic. A v tom mi svitlo… auto si neumyji, rozbila jsem myčku žetonem do nákupního koše. Šla jsem se přiznat. V pěstním zápase a několika dobře mířenými kopy do bednění myčky nakonec obsluha zvítězila a Multipla byla umyta. Teď po osmi stech kilometrech v prachu cest to považuji za naprosto zbytečné trauma.

Koupila jsem si nový krásný červený kanystr na naftu, kdyby náhodou. Postavila jsem ho na krásně vysátý kobereček, rozjela jsem se a nafta vystříkla ze špatně zašroubovaného uzávěru a rychle se vsákla. Interiérem se teď šíří směs nafty a hnijících jablek, které mám za úkol dovézt do domova důchodců pro přestárlé oslíky na Korfu.

Ale jinak se blížím do teplých krajin, takže pohoda. Řidiči jezdí ohleduplně, kupodivu netroubí na sebe a nenadávají si, jen ty dálnice v Maďarsku, samá díra. Proč my si vlastně pořád na ty naše stěžujeme.

Ještě, proč vlastně spím před srbskou hranicí? Četla jsem takovou zprávu o tom, že v Srbsku je celkem bezpečno, jen prosím Vás nezastavujte na odpočívadlech mimo pumpy, nevzdalujte se od auta, mohou vás vykrást. Na dálnici jezděte vlevo v pravém pruhu se pohybují povozy s koňmi a chodci. Bezpečno? Ale já se nebojím, mám totiž s sebou panenku proti strachu. Je odněkud z Jižní Ameriky, děti si jí prý dávají pod polštář, aby se nebály zlých duchů. Díky Maruško a dobrou noc.

Fotografie z cesty

 

Přidat komentář

Přehled komentářů

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.